|
Toho dne byla březovská dolina zahalena mlžným oparem. Mlha jak hustá záclona udělala tento kraj neviditelný. Půl metru, aby člověk rozeznal obrys postavy.
Jano, březovjan středních let, však vykračoval, jistě uměl cestu z Březové do Brodu a nazpátek naspaměť. Citem věděl, že ještě pár kroků a je na rovince Studeného vrchu, říká sa u Křížku.
Zastavil se, otočil se vpravo a věděl, že po osmi krocích se dotkne kamenného podstavce pomníku s ocelovým křížem, ze kterého Ježíš hledí do nebe a prosí otce za odpuštění za tu svoloč na zemi.
Po sedmém kroku začal být trochu nejistý, natáhl ruku před sebe, aby už uchopil kámen... A co to! Držel za rameno tmavů postavu, která navíc zařvala jak podsvinče, kterému chystajů popravu. Po řevu pochopil, že to není duch, ale obyčejný člověk.
A spustil po březovsky: " Čo tu ňůráš a nesedíš doma ty stvore, snáď ti dám jednu po rypáku, abys tak něrvál. Lenéj skus, ozvalo sa a taků ti dám, hned budeš mět." Janovi sa podlomily kolena. " Tak ty mně eště budeš vyhrožovat? Ty Kolešňane a pakuj sa dom! Studený vrch je brezovský aj s krížkom."
Ale straňák sa nedál. " Ej dobře ně pověděli dědáček, že sú brezovjani Tataré, nebo ti též si mysleli, že šecko je jejích. A takto ti povím, křížek není březovský, ale křesťanský a nevím jaké je to u vás s tým křesťanstvím šak kostel máte cuzí."
Janovi sa nahnala krv do hlavy: " Já ti dám cuzí! Náš je a sami sme si ho postavili a pámbo zaplať je vyžší jako váš! Ná de, o půl metru povyrostl straňan.
A kolej váš měrí. Jano nebýl bůh ví jaký počtář, ale vzpomněl si, že v 57 roku sa narodila dcéra Kačenka, vypnůl hruď, styčíl hlavu, zahůpál sa v kolenách a jistě řekl 57 metrů.
Ale uteč, usmál sa straňan, de by vzál? Ale náš měrí 62 metrů. Né ty, ale já sem sa poplétl náš měří 64 metrů. A náš 66 metrov. A náš 68 metrů, ušťuroval sa straňák. Jano znejistěl, poslůchaj a keď já povjem eště vac čo povješ ty?
Možeš povědět koléj chceš, já budem pravit dycky věcej. Po této řeči sa to nedalo vydržať a padla první facka. A tak sa březovjan a straňan zvalili na matičku zem a s nadávkami a supěním zaklesnuti jeden do druhého sa gůlali naspátek k Brodu.
Tehdá prý poprvní sa Ježíš podívál k zemi a zakrůtil hlavů. K čemu toto všecko, šak ty kostely sů stejně vysoké!
Napsal A.Z.(prostřední)
|
