Zpravodaj Obce Březová, internetová verze, červen 2009

| Úvod | Informace z obce | Lesní hospodářství | Farní úřad | ZŠ a MŠ | Čagánkáré z Březové |

| Letní akce | TJ Sokol Březová | Úspěch Aleše Hanáka | Léčivé rostliny | Fotostrana - stavění máje |

Čagánkáré z Březové

Zpravodaj 06 / 2009

Úvodní strana Informace z obce
Lesní hospodářství Farní úřad
ZŠ a MŠ Čagánkáré z Březové
Letní akce TJ Sokol Březová
Úspěch Aleše Hanáka Léčivé rostliny
Fotostrana - stavění máje
Zpravodaj 06 / 2009

  Na moravsko-slovenském pomezí bývala odedávna bída domovem. Jenom dříví skýtaly hory dostatek, v němž našel chudý lid slibný zdroj obživy. A právě s tím je spojena sláva čagankárů z Březové, horské vesničky pod Lopeníkem.

  Čagankáré patřili k charakteristickým místním řemeslníkům. Byli to výrobci holí, čaganů, které koncem minulého století vyráběla vesnická chudina v počtu kolem dvaceti rodin. Jejich řada skrovných doškových domečků ve třech uličkách nad kostelem dostala název Zvadilov, protože docházelo z bídy k častým vaděnicím.

  Čagany vyráběla celá rodina v malé izbičce po dlouhé zimní období. Pro dřevo na ně chodívali do vzdálených hlubokých lesů na Korytňansku, Straňansku i daleko za Boršice kradmo v noci, aby je hajní nezastihli při škodě. Z lesa se vraceli ještě za šera a s ,,nošú palic“ na zádech. K tomu potřebovali mladé a rovné kmínky ponejvíce dubové, javorové i akátové, takže hajní měli oprávněný důvod ke stížnostem.

  Tyto ,,palice“ se nejprve napařovaly na ohništi pod otevřeným komínem, kde se v té době na dědině vařívalo. Napařené se hned ohýbaly na ,,soše“, pevné dřevěné vidlici, zasazené v udusané zemi uprostřed izbičky, a ohnuté se zajistily vrbovými proutky. Poté se sušily nad kachlovými kamny, pak škrabaly, vypalovaly, natíraly a nakonec jim lak dodal jemně žlutého lesku.

  Hotových čaganů si výrobci napěchovali do pytle tolik, kolik si na svých cestách za prodejem troufali unést. Časem si čagankáré ulehčovali těžký úděl a pořídili si káru s dvěma koly, se kterou se vydali do světa. Odcházeli pěšky, zpravidla dva kamarádi pospolu. Většinou využívali jarmarků ve městech po obou stranách Karpat, a aby něco vydělali, museli vést velmi šetrný život. Oblečeni bývali v březovském kroji, podomácku vyrobeném z ovčí vlny, spávali u dobrých lidí na venkově, ponejvíce ve stájích.

  Zatím čagankárova rodina doma chudě hospodařila na několika arech políčka v trati Kalábová nebo nad Olšovcem. Tatíčkův návrat vždycky zavdával příčinu k velké rodinné radosti, neboť domů vedle jídla a dárků pro děti přinesl vítaného 10 až 30 zlatých. Ty čagany byly opravdu zasloužené, neboť než s nimi čagankár vyšel do světa, zažil i s rodinou mnoho strachu.


  Na jednu takovou historku vzpomínal i čagankár Antonín Vacula. Bylo to na přelomu století, kdy se časně ráno dostavili ke starostovi dva hajní z Boršic se dvěma četníky, aby vyšetřili velké škody, které v lese nastaly rubáním mlází. Starosta ale záměrně své občany chránil, snažil se hajné v domě co nejdéle zdržet, zatímco jeho chasa čagankáry po dědině upozorňovala. Na Zavadilově a v Kútech nastal veliký shon. Palice i čagany kvapem ukryli. Mezitím starosta poslal pro policajta, načež se všichni vydali po domech. Nic ovšem nenašli. Starosta si svou ochranu náležitě vyúčtoval. Čagankárovy rodiny mu musely o žních zdarma kosit, svážet obilí a na podzim sklízet zemáky.

  topČagankáré se v Březové udrželi ještě po převratu r. 1918, zkoušeli štěstí i v dobách krizových a teprve před
2. světovou válkou čagankárské řemeslo v Březové úplně mizí.

(Malovaný kraj, str. 17, rok vydání 1978, č.1)

Napište nám

 

Zpravodaj Obce Březová, internetová verze | Podklady jsou převzaty z tištěné verze, kterou vydává Obec Březová | Redakční rada: Josef Trecha, Věra Kročilová
Redakce si vyhrazuje úpravu dodaných příspěvků i bez souhlasu autora.   Příspěvky:| osobně na OÚ | tištěná verze | internetová verze |

Bez souhlasu Obce Březová je zakázáno publikovat jakoukoliv část webových stránek | Texty, obrázky: Obec Březová, DSJ, přispěvatelé, inzerenti, web

(c) 2008 - 2010 Obec Březová, design: DSJ