|
Nebude nám letos o Velikonocích zima?
Slovo „velikonoce“ vzniklo ze sousloví „veliká noc“. Velikonocům se též říká svátky jara. Obojí označení je opodstatněné.
Ten, kdo se orientuje v bohatém dědictví evropské kultury, ví, že první „velikou noc“ zažil ve starověku zotročený izraelský národ, když byl podivuhodně vyveden ze země egyptských utlačovatelů a nastoupil cestu do zaslíbené země.
Židé si dodnes tento zázrak připomínají. Před dvěma tisíciletími právě při slavení židovských Velikonoc zemřel na kříži Ježíš Kristus a o veliké noci ze soboty na neděli vstal z hrobu.
Večer téže neděle se ukázal učedníkům, pojedl s nimi a pobesedoval; živý, oslavený Kristus, vítěz nad smrtí. Tomu, kdo si z evropského kulturního dědictví těžkou hlavu nedělá, stačí termín „svátky jara“.
Jindy než na jaře se totiž Velikonoce neslaví. Ale má to jeden háček. I uctívači jara musejí respektovat jistý náboženský princip.
Židé se v dávných dobách řídili lunárním kalendářem a důležitou roli v měření času hrály u nich měsíční fáze. Slavení Velikonoc je zcela závislé na prvním jarním úplňku. Pro křesťany je velikou nocí noc ze soboty na neděli po prvním jarním úplňku.
Všichni už vyhlížíme teplé sluníčko, ale začátek astronomického jara nemusí vždy znamenat začátek jara v přírodě; najmě v nadmořských výškách na Březové. A tak kdoví, zda začátkem dubna už jaro opravdu přijde.
Radost věřících křesťanů i Židů naštěstí není závislá na pučení pupenů a líhnutí housátek. Přesto buďme Bohu vděčni, když se o letošních brzkých Velikonocích hřejivé sluníčko ukáže.
Přejeme tak radostné Velikonoce všem, Židům, křesťanům i uctívačům jara.
P. Vojtěch Daněk
|
